Cíl cesty: St. Andrews

Aktuální číslo

Když jsme se rozhodovali, kam se letos vydáme, měli jsme celkem dost možností a tak volba nebyla příliš jednoduchá, na světě je přece tolik destinací, kam by se chtěl člověk podívat. Bohužel se prostě všechno stihnout nedá a my jsme měli jedinou podmínku, která nám okruh poněkud zúžila. Hrát golf každý den a neztrácet zbytečně moc času na cestě. Severní Anglie perfektně splňovala naše požadavky. Cesta sem netrvá dlouho a Skotsko je rodištěm toho námi tolik milovaného sportu.

Myslím, že nikdo, ani my, si nemůže dovolit zdejchnout se na čtrnáct dní či měsíc, a tak jsme museli naši výjezdovou akci spunktovat pouze jako prodloužený víkend, ale ten výsledek stál opravdu za to, vždyť v místech, kam se chystáme, se hrálo už před 600 lety.
Několik týdnů před odletem jsme si zarezervovali letenky, ubytování, auto a nějaké teetimy na hřištích v okolí St. Andrews, protože pokud si chcete rezervovat teetime na Old Cours, musíte buďto se značným předstihem nejpozději v září předešlého roku, anebo doufat, že budete vylosováni v každodenní ruletě.
Když je tady konečně den odletu, hasíme si to všichni čtyři na letiště v pražské Ruzyni. I když každý po své vlastní ose, jedno máme společné, těšíme se všichni jako malé děti. Já se těšil nejvíc, a tak jsem tam byl první. Hned po mě přichází kolegyně Věra, která má na starosti GolfPunkové turnaje. Za ní si uhánějí naši kamarádi na cestách, Vojta a Jakub. Jejich povolání jim umožňuje tyhle skvělé cesty za golfem, takže vám ani nebudu říkat, co dělají, protože byste hned chtěli být na jejich místě, a to prostě nejde. Odbavení probíhá celkem rychle, a dokonce nemáme ani sebemenší problémy s traveler covery na bagy a vůbec celou bagáží. V Duty Free nakoupíme ještě nějakou whisky na cestu, a i když se to vzhledem k místu, kam jedeme, zdá trochu nesmyslné, Jakub nás přesvědčuje, jak na žádném výletu nesmí chybět (nikoliv on, ale whisky). Nasedáme do letadla a před námi jsou necelé tři hodinky na přímé lince Praha-Edinburk. Cesta letadlem je celkem dost zábavná za chvíli mizí flaška whiskey a na scénu přicházejí malá šampáňka. Nic z toho se mě ale bohužel netýká, protože po příletu budu muset řídit. No prostě paráda, kontinentál za volantem auta s obráceným řízením… Nemohl jsem se dočkat, a tak jsem se koukal z okna na skotské pobřeží, a to, co jsem viděl, bylo neuvěřitelné. Hřiště vedle hřiště, každá malá vesnička tady měla své golfové hřiště, kam jsem se podíval, všude byly fairwaye. No, hřišť jsem už pár viděl, ale tohle bylo neskutečné. Co naplat, mířili jsme přece do země, kde se vše zrodilo.

Více se dočtete v aktuálním čísle GOLFPUNKu (č.9)