GolfPunk

GP: Konečně vás tady máme, prozraďte, jak jste začínali s golfem? Jak moc v tom měl prsty Alan Babický?

Lucie: Myslím, že je to velmi zajímavý příběh. Před několika lety jsem měla vztah s Alanem Babickým (tehdy ještě amatérem, pozn. red.). Tenkrát se z něj vlastně už v průběhu našeho partnerství začal stávat profesionál. Bylo to v době před mnoha lety, kdy hrálo v Čechách golf pouze pár lidí. Taková velmi úzká skupina přátel a kamarádů, zkrátka prostředí, které bylo moc fajn. Když bylo tehdy Oskarovi 13 let, koupili jsme mu s Alanem jeho první hole a tak vlastně brácha začal. Dodnes si pamatuji, jak jsem na něj čekala na parkovišti před golfovým klubem na Líšnici a trnula hrůzou, aby tu zelenou kartu udělal. Nikdy by mě nenapadlo, že z něj jednou bude tak dobrý golfista a navíc profesionál.

Oskar: To jsi moc hodná (reaguje s úsměvem). Já jsem tenkrát zelenou kartu dělal u Romana Chudoby (nyní trénuje v Hostivaři pozn. red.). Od Lucky a Alana bylo hezké, že mi koupili hole, díky nim jsem vlastně možná dneska profesionálem. I když v počátcích jsem se hodně věnoval jiným sportům a s golfem jsem začal víc koketovat až na střední škole

GP: V začátcích jste poměrně dost často hráli golf spolu, jak je to nyní?

Lucie: Teď už toho společně bohužel moc nenahrajeme, ale zhruba kolem roku 2001 a později, kdy jsme do golfu Oskara zasvětili, jsme hrávali dost často. Určitě bych chtěla opět hraní golfu nastartovat, ale teď trávím spoustu času se synem a předtím jsem měla také hodně mateřských povinností. Toho golfu bylo v poslední době opravdu poskrovnu.

Oskar: Je pravda, že jsme dřív hodně společně jezdívali po hřištích v Čechách, ale i v zahraničí. Lucka má dodnes krásné fotky z Haughschlagu, já jsem na nich jako ještě relativně malej capart. Dokonce jsme spolu hráli i pár turnajů, ale faktem je, že ne asi tolik, kolik bysme chtěli. Stejně tak je to i s rodiči. Já si občas zahraju s tátou, ale nějak se nám nedaří se na hřišti sejít i s holkama. Je to škoda, ale hole máme všichni a tak se snad třeba příští sezonu všichni někde na hřišti sejdem.

GP: Co máte jako sourozenci společného?

Lucie: Určitě mnoho, byť je mezi námi 10 letý věkový rozdíl. Někteří lidé by si mohli myslet, že je to tak velký rozdíl, že nás nemůže nic spojovat, ale je opak je pravdou. Je to individuální, opravdu záleží na konkrétním případu, ale také na konkrétní rodině. Prostě to nelze škatulkovat. Já jsem měla z počátku takové ty pečovatelské a opatrovnické sklony jako starší sestra, ale když byl pak Oskar starší, téměř už dospělý, začalo se to měnit. Máme spoustu společných zálib. Jezdíme na dovolené. A ještě než se mi narodil syn jsme si naše dovolené opravdu užívali, chodili jsme pařit a byla to velká zábava. Z té doby máme spoustu společných zážitků.

Oskar:  Vzhledem k tomu, že spolu trávíme i spoustu volného času, máme společný také humor a některé zvyky.

GP: Jak je to vlastně teď se strýcem Oskarem?

Oskar: Samozřejmě i díky tomu, že bydlíme kousek od sebe, tak se společně se synovcem Lucasem vídáme. No, a když býval menší, tak jsem občas i ten kočárek vytáhnul.

Lucie: Krátce po narození Lucase se brácha přijel za mnou podívat do porodnice, bylo na něm vidět to dojetí. Teď, když je Lucas už větší, tak si kluci občas společně zablbnou. Paradoxní však je, jak se to všechno obrací. Jak už jsem říkala, nedávno byla doba, kdy jsme Oskara učili golf my a teď on bude učit nás. Respektive Lucase. Jestli ho to pak chytne natolik že on bude učit třeba Oskarovi děti, uvidíme, možná jsme odstartovali takový malý nekonečný příběh.

GP: Vracíš nějak ségře to, že tě přivedla ke golfu?

Oskar: Já jsem začal trénovat v době, kdy byla Lucka těhotná, takže jsme se domluvili, že až malej odroste, určitě se do toho tréninku pustíme a že se to blíží. Hrozně rád bych Lucase naučil golf. Alespoň bych tak zpátky vrátil čas, který investovala ségra s Alanem do mě.

GP: Jaké máte rádi oblečení na golfu? Extravagantní nebo spíše klasické?

Oskar: Já nosím klasiku, spíše konzervativní styl oblečení. Občas na sebe navlíknu barevné kalhoty, ale v šatníku převládá spíše golfová klasika.

Lucie: Když něco kupuji Oskarovi, tak mám občas strach abych nekoupila něco moc odvážného, co se mu nebude líbit. Já to kombinuji, preferuji spíš moderní styl a barvám se také nebráním. Párkrát jsem měla na golfu na sobě pumpky, včetně podkolenek nebo jiný golfový kostým...(smích), ale to jen proto, že  to bylo podmínkou soutěžního výboru při „historickém“ turnaji.

GP: Oskare, docvakne klientům, že tvojí sestru sledují pravidelně na obrazovkách TV Nova?

Oskar: Myslím, že většinou si to lidé nespojí. Hodně trénuji známé nebo přátele, které mi dohodí táta a ti to většinou vědí. Ani si nevzpomínám, že by se mě někdo někdy zeptal, jestli nejsem náhodou brácha Borhyové.

GP: Dohodila ti Lucie někdy klienta, nebo Oskar tobě nějaké moderování, třeba golfového turnaje?

Lucie: Občas něco takového proběhlo. Spíše když si někdo řekl, ale není to žádným pravidlem, možná by se ty akce ani na prstech jedné ruky nepodařilo spočítat, ale když by bylo třeba, určitě bychom si vzájemně pomohli.

GP: Nejlepší skóre za kolo?

Oskar: V turnaji PGA v Sokolově jsem zahrál 71 ran.

Lucie: Nejlépe se mi hrálo v Mariánkách, ale skóre už si nepamatuju, i tak bylo dost vysoké, ale i přesto jsem z toho měla obrovskou radost. Tenkrát jsem tam hodně snižovala.

 Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle GolfPunku č. 16