GolfPunk

Když dorazili na osmnáctku, veškerý ruch utichl. Odpaliště svírá naprosté ticho. Po třech dlouhých dnech vše dospělo do rozstřelu na poslední jamce.
Jako by se jich ten tlak netýkal, oba hráči zahráli parádní drive na fairway. Teď už jde skutečně o test nervů. Oba se připravují na přibližovací ránu ke greenu na osmnácté jamce, který je do tvaru srdce.
Thomson už má s Birkdale své zkušenosti. Během svého slavného pětiletí tu vyhrál první ze svých čtyř titulů Open. Bylo to na linskovém hřišti Southport v roce 1954. Nicméně všechny jeho triumfy na Open byly ještě v době, kdy sem moc Američanů přes velkou louži necestovalo. V 50. letech tu nebyl ani Palmer, ani Nicklaus nebo Player. Je sice pravda říct, že porazit se dá jen ten, kdo soutěží, ale Thomson si moc dobře uvědomoval, že aby své kvality dostatečně potvrdil, musí vyhrát turnaj, kde se vypořádá s celým polem slavných hráčů.
Jediné, co teď potřebuje, je najít střed osmnáctého greenu a doufat, že Lema, jehož bogey na sedmnácté jamce ho odsunul o dvě rány dozadu, nedokáže vytáhnout nějaký zázračný úder. Thomson se uvolněně usměje, v klidu se postaví se železem v ruce nad míček, ještě jednou se podívá k jamce a nezbývá mu, než si věřit, že ten zbytek zvládne svým čistým úderem. Ani tentokrát ho vypilovaná technika nenechá na holičkách a míček najde svůj cíl.
Lema už ví, že ani birdie by mu asi už na dohnání svého rivala nestačil. Jeho další rána navíc skončí v bunkeru a on je na-konec rád, že zvládne celou jamku dohrát na šest ran. Thomson tak konečně všem pochybovačům dokázal, že jeho klidná a kontrolovaná hra se v žádném případě nepodobá modernímu stylu ranařů. Je to vítězství, které mu právem zajistí místo mezi golfovými velikány. Navíc toto vítězství ještě zintenzivní jeho oblibu tohoto hřiště, kde právě před jedenácti lety poprvé nahlédl mezi golfové profesionály......

Více se dočtete v aktuálním čísle GOLFPUNKu (č.9)